Lago di Garda: ani metr zadarmo

Jezero Lago di Garda si užívá pověst sportovního středobodu severní Itálie a každý, kdo do pedálů šlape s trošku větší vervou, považuje jeho návštěvu za svou „stranickou“ povinnost. Severní část s městy Riva del Garda a Torbole, bajky doslova dýchá. Cyklisty a dobré zázemí najdete na každém rohu, stejně jako nabídku dopravy kamkoliv do kopců, abyste si usnadnili stoupání. Dopravci se přitom vůbec nenudí. Stačí letmý pohled do mapy, abyste zjistili, že se v celém údolí nachází jediná lanovka, na Monte Baldo.

První, nejdůležitější poznatek: nechcete-li se vyvážet, užijete si měrou vrchovatou cestu do kopce. Na Gardě to chce jezdivý bajk, na enduru se budete trápit. Chrochtat zde budou borci s kondičkou a klidně prohlásím, že si zde užijí i sbíječkáři, čímž si zde říkám takřka o kacířské upálení. Garda je totiž – jednoduše řečeno – o půldenních výšlapech nahoru a následných více či méně dlouhých sjezdech dolů. Klasickou hřebenovku zde takřka nenajdete, na příjemná stoupání kombinovaná se sjezdy zapomeňte. Profily drtivé většiny tras připomínají trojúhelník. Protože jezero leží sotva nad úrovní moře (70 m.n.m.), naložíte si dle trasy každý den mezi jedním a dvěma tisíci metry.

Problém druhý: Garda není tak úplně trailový ráj. Přesněji řečeno, buď budete většinou klesat po širší lesní/šotolinové/kamenité cestě, nebo padat kolmo dolů po pěšinách pro enduráře. Příjemných trailů s dlouhodobým flow zde najdete opravdu pomálu. Je to krutá realita, ale je třeba pohledět pravdě do tváře.

Pokud vám ale tento rytmus věci není proti srsti, odmění se Garda neuvěřitelnými panoramaty, atmosférou, kterou nenajdete nikde jinde, osvěžením v jezeře a skvělou kuchyní.

Nenechejte ujít tyto trasy

Tremalzo

Garda + kolo = Tremalzo, rovnice jasná jako facka. Asi nejznámější a nejzdolávanější vrchol v okolí Gardy. Nejvyšší bod, průjezd tunelem, leží ve výšce 1865 m.n.m. a ani metr si neodpočinete. Stoupat můžete dvěma způsoby: první vede mimo silnici po překrásné Str. del Ponale na Lago di Ledro a pak za Tiarno di Sopra, tady už po silnici, nahoru. Ideální (nekonečná) cesta pro sbíječkáře, ale po celou dobu s relativně rozumným stoupáním.

My jsme si ale zamilovali cestu druhou: z Rivy ranní lodí za pár eur do Limone. Následuje méně příjemná část cesty, stoupání po poměrně frekventované a prudké silnici do Voiandes, za niž se již prudce odbočuje na směrovku Via San Michelle. Další stoupání se již nese v přírodě, ve snesitelném úhlu a především pod korunami stromů ve stínu. Cestou nechybí několik studánek a pěkný vodopád.

Cesta z Tremalza je již společná pro obě varianty. Po dosažení vrcholu s restaurací si prověříte morálku v závěrečném stoupání k tunelu, za nímž už začíná „bajkerská nirvána“. Uvozovky jsou na místě, takto jsme to vnímali při prvních bajkových návštěvách, ale postupně zjistíte, že široká cesta plná šutrů a decimetrů šotoliny je nirvánou pro oči hledící do dáli, ale nikoliv pro oči hledící před přední kolo. V půli cesty v místě Prati di Guil se můžete dát doleva na osadu Leano a dále zpět po Ponale, ale to by byla škoda, to zajímavé se odehrává právě když tuto odbočku minete a budete pokračovat rovně. Navíc budete mít k radosti ještě tisícovku výškových metrů.

Cesta je až do Pregasiny zajímavá a samotná Via Ponale je lahodnou tečkou za celodenní námahou.

Pasubio

Pasubio není trasou přímo u Gardy, musí se popojet autem. Kufři to samozřejmě dají přímo z kempu, ale upřímně, trasa vedoucí po silnici není nic záviděníhodného. My Pasubio nevynechali nikdy, jednalo se o první trasu výletu, kdy jsme do sedla Pian Delle Fugazze dorazili rovnou po nočním přejezdu. Opět jde o cestu nahoru a dolů. Avšak nastoupáte sotva 700 výškových, takže ideální rozšlapací záležitost. Cesta nahoru naservíruje nádherné výhledy do tří údolí, se spoustou pomníčků a křížků okolo cesty, takže už chápete význam jejího názvu Cesta hrdinů (Strada Degli Eroi). Nahoře vás čeká chata gen. Pappa (Rifugio Achille Papa), v sezóně zde dáte guláš či pivko. Ale zase ten sjezd – široká šotrwég do sedla Passo Xomo.

Nebo si to můžete udělat zajímavější a shora se projít cestou 52 tunelů (Strada delle 52 Gallerie), opět do sedla Xomo. Prý to někdo vzal i s kolem, my se zatím nikdy neodvážili. Jo a čelovku určitě sebou!

Monte Altissimo di Nago

Nahoru na Monte Baldo se vyvezete lanovkou, ale pak si ještě užijete dalších krásných 350 výškových nahoru vlastními silami. Cestu dolů pravděpodobně kousek bajky snesete, kdo má trochu trialové geny nebo postrádá pud sebezáchovy, ten úvod sjede. Pak už následuje příjemně jetelná a zábavná pasáž protínající silniční serpentiny.

V poměru k dnešním bikeparkům s flowtraily je legendární Garda zkrátka něco trochu jiného.